Pocházel z evangelické rodiny moravského venkovského učitele, studoval hlavně v Prešpurku zejména samostudiem jazyky, poezii, filozofii a historii. Po příchodu do Prahy roku 1823 se u Josefa Dobrovského zaučil v práci s historickými prameny a pracoval jako genealog pro Františka ze Šternberka a další šlechtické rody, čímž získal vlivné konexe a přístup do soukromých archivů. Rychle se vědecky i společensky etabloval, v roce 1827 začal vydávat Muzejník, ve stejném roce se hmotně zabezpečil sňatkem s Terezií Měchurovou a byl určen za zemského historiografa. V této funkci přistoupil ke zcela novému zpracování českých dějin, kvůli kterému shromáždil a zpracoval mnoho domácího i zahraničního archivního materiálu a vypracoval řadu přípravných studií. Od roku 1836 vydával po částech německy psané dějiny, finální dílo vydané česky v letech 1848–1876 se nazývá ''Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě'' a je dovedeno do roku 1526. Palackého průkopnické životní dílo vyniká vědeckým zpracováním množství do té doby neznámých pramenů a zároveň filosofickým uchopením a literárním zpracováním tématu národních dějin.
