Během druhé světové války sloužil u letectva na Středním východě. Od roku 1948 žil v Austrálii. Přestože žil osaměle, finančně podporoval školy pro domorodce a veřejně se angažoval v podpoře ekologických aktivit.
Na jeho románovou tvorbu měli vliv modernisté (Lawrence, Eliot, Joyce, Woolfová) a Jungova psychologie. Ve svých románech zachycoval boj člověka s drsnou australskou přírodou a důkladně se z různých hledisek zamýšlel nad životní filozofií moderního člověka.
V českém kontextu představil Whiteovu tvorbu hlavně Antonín Přidal, a to v knižních doslovech ke svým překladům románů ''Poušť Johanna Vosse'' (1980, „Voss a ti druzí“, s. 419–429), ''Strom člověka'' (1984, „Stvoření člověka v australském buši“, s. 443–449) a ''Sukně z listí'' (1986, „Izolda a Tristan v australském buši“, s. 335–342). Whiteovy prózy podrobně rozebírá též Alena Dvořáková ve studii „Otroci vlastních výtvorů (nad romány Patricka Whitea)“ v knižním výboru ''K postkolonialismu'' (2024), kde Whiteovu tvorbu zasazuje do širšího kontextu postkoloniální literatury psané v angličtině a úžeji do dějin britské literatury.
Získáno z Wikipedie
