Victor-Lucien Tapié

Victor-Lucien Tapié (24. července 1900 Nantes – 23. září 1974 Saint-Aubin-des-Châteaux) byl francouzský historik a historik umění, který se zabýval střední Evropou a českými zeměmi.

Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes, kam chodil i Victor-Lucien. Matka byla vnučkou botanika v Nantes.

Středoškolské vzdělání začal na gymnáziu v Nantes a dokončil na gymnáziu v Paříži. Mnoho času trávil se strýcem Célestinem Bouglém (1870–1940), filosofem, sociologem, antropologem a indologem, který mj. v letech 1935–1940 učil na École normale supérieure v Paříži.

V letech 1919 až 1925 studoval na Sorbonně. Roku 1920 získal bakalářský titul (dosáhl kvalifikace potřebné k vyučování na střední škole). V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl spolu s dalšími vyslán do Československa vyučovat francouzštinu. Pobyt v Praze (1921) na něj silně zapůsobil a kromě vyučování se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat se hlubšímu poznání dějinných vztahů českých zemí a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a české země. V roce 1925 absolvoval Sorbonnu s magisterským titulem z historie. V letech 1925–1929 učil na gymnáziu v Châteauroux na Loiře a v letech 1929–1931 ve Štrasburku.

Do Prahy se vrátil v roce 1927 (rok sňatku), 1929 a 1932. V letech 1933–1934 žil s manželkou v Praze (získal stipendium Rockefellerovy nadace) a začal se naplno věnovat badatelské činnosti. V roce 1934 obhájil doktorskou disertační práci ''La Politique étrangère de la France et le début de la guerre de Trente Ans (1616–1621)'' zabývající se česko-francouzskými vztahy na počátku třicetileté války. Dva roky poté byla práce přeložena do češtiny (pod názvem ''Bílá Hora a francouzská politika''), a to zásluhou profesora všeobecných dějin Josefa Šusty, který si cenil Tapiého badatelského zájmu. Autorem překladu byl Zdeněk Kalista. Od roku 1936 Tapié přispíval do katolické revue ''Řád''.

Pravidelně navštěvoval středoevropské země s barokními památkami, především Československo, také Rakousko, Maďarsko aj. Naučil se česky a byl členem České akademie věd a umění, resp. ČSAV, také členem Rakouské akademie věd. V roce 1950 se stal profesorem historie na Sorbonně.

Roku 1926 vydal v ''Českém časopise historickém'' (jehož redaktorem byl Josef Pekař) dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII.

Byl mimo jiné v kontaktu s Janem Čepem. Získáno z Wikipedie