Studoval filozofii na Kodaňské univerzitě a posléze i na Freiburské univerzitě v Německu, ale nikdy neabsolvoval. Svou první knihu povídek, ''Sære historier'', vydal roku 1953. Roku 1959 se stal hlavním redaktorem literárního časopisu ''Vindrosen'', na jehož stránkách se stal jedním z nejvlivnějších literárních kritiků v Dánsku. Vedl ho do roku 1963. V roce 1974 obdržel za sbírku esejů ''Uden mål – og med'' nejprestižnější skandinávské literární ocenění, Cenu Severské rady. Bylo to poprvé v historii této ceny, kdy nebyla udělena za beletristické dílo, ale za esej. Psal i čistě filozofické texty ovlivněné zejména Heideggerem či úvahově-biografické knihy: o Senecovi, Nietzschem, Kafkovi, Whitmanovi, Marxovi, Schopenhauerovi, Wagnerovi, Ježíšovi nebo Kierkegaardovi. Byl rovněž překladatelem, převedl do dánštiny dvacítku knih.
Česky vyšly dvě jeho knihy, v roce 1966 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho sbírku povídek ''Neškodné příběhy'' (orig.: ''Ufarlige historier'') v překladu Jana Hendrycha a roku 1998 nakladatelství Dauphin jeho převyprávění severských mýtů ''Ragnarok: soumrak bohů''. I tuto knihu přeložil Jan Hendrych.
Získáno z Wikipedie
