Mihalić byl středoškolsky vzdělán a po dokončení svých studií pracoval jako technický kreslič a novinář. V padesátých letech se rozhodl studovat filozofii v Záhřebu. Během studií začal být literárně činný.
Jako experimentátor dokázal v 50. letech prolomit ledy nepříliš dlouhého období socialistického realismu v jugoslávské, potažmo chorvatské literatuře. Jeho aktivity neušly pozornosti tehdejší literární elity, která se shromažďovala okolo časopisu Krugovi (tzv. Krugovaši). Mihalićova tvorba se vyznačovala řadou filozofických, či existencialistických motivů; častými tématy byly strach, osamělost, smrt, bezmocnost atp. Mihalić patřil také k jedněm ze signatářů Deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka, která odstartovala tzv. Chorvatské jaro na konci 60. let. Nebyl významněji antikomunisticky zaměřen, avšak na druhou stranu s komunistickým režimem příliš nesympatizoval, byť čas od času zastával některou z oficiálních funkcí.
Získáno z Wikipedie