Studoval češtinu a němčinu na Karlově univerzitě v Praze, po absolvování učil ve 40. letech 20. století na učitelském ústavu v Soběslavi, kde organizoval studentský divadelní soubor. Po 2. světové válce pracoval jako redaktor ''Lidových novin''. V roce 1948 se stal redaktorem ''Rudého práva'' a později byl šéfredaktorem časopisu ''Svět sovětů''. Byl členem KSČ, spolupracoval s režimem (v roce 1958 např. zajistil vypovězení práce z politických důvodů dcery tou dobou uvězněného politického vězně Františka Křeliny). V letech 1954–1959 byl ústředním ředitelem Československého státního filmu, pak působil jako vysokoškolský pedagog, později docent české literatury na Institutu osvěty a novinářství v Praze, v letech (1961–1972) docentem Filosofické fakultyKarlovy univerzity. Jeho manželkou byla filmová a divadelní herečka Eva Kubešová (1925–1999).
Byl všestranně literárně činný od roku 1944. Je autorem jak sociálně psychologických románů s náměty z druhé světové války, tak později budovatelské prózy i dobrodružných příběhů a pohádek pro děti. Popularitu získal zejména kriminálními povídkami i jako autor filmových a televizních scénářů i rozhlasových her. Psal povídky, knihy povídek i romány a řada z nich patří do žánru sci-fi literatury. Nejznámějším z jeho tvorby je antiutopistický román ''Blažený věk'' z roku 1968, jehož úryvky vyšly již v roce 1966 v časopisu ''Plamen''.
Získáno z Wikipedie
