Publikoval jako externista v listech ''France-Soir'' a ''Le Monde''. Byl milencem Simone de Beauvoir a spolupracoval s její společensko-kulturní revuí ''Les Temps modernes'' (od roku 1986 do své smrti byl jejím šéfredaktorem). Patřil k levicovým kruhům: podepsal Manifest 121 požadující odchod Francouzů z Alžírska, přátelil se s Frantzem Fanonem.
Na rostoucí antisionistické a antisemitské nálady v západoevropské společnosti reagoval v roce 1972 svým prvním filmem ''Pourquoi Israël''. Jeho nejslavnějším dílem je ''Šoa'', pojednávající o vyhlazování Židů v nacistickém Německu, jehož příprava mu zabrala jedenáct let a vznik financoval z vlastní kapsy. Film trvá devět a půl hodiny a neobsahuje žádné archivní záběry, režisér pouze nasnímal autentické výpovědi pamětníků z řad obětí i viníků. Také ve svých dalších filmech se Lanzmann zabýval obhajobou práva izraelského státu na existenci a zaznamenával vzpomínky lidí, kteří přežili koncentrační tábory.
