Za II. světové války byl partyzánským velitelem v Itálii a navigátorem u bombardovací perutě RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění.
Po válce se věnoval geografii a zejména speleologii, v níž se stal světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. V letech 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání. Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví.